Houby stále rostou

O víkendu jsem potkal známého a ten mi ukazoval  "úlovek" ze své podzimní vycházky. V košíku měl krásné hříbky praváky, václavky a dokonce i bedlu. Byl jsem překvapený, že na konci října ještě tak hojně houby rostou. Když jsem vyzvídal kde, nejprve se vykrucoval ale nakonec mně to prozradil. A já to zase řeknu vám.

Potuloval se prý v lesích kolem Zbraslavi ( u Rosic ) a v okolí motelu Devět křížů. Pro ty, které tento článek nahlodal a vypraví se ještě na houby, přináším malou inspiraci.

Hřib smrkový

 Šířka klobouku kolísá mezi 6 a 20 cm, zprvu je polokulovitý, později klenutý, v mládí i čistě bílý, většinou však zbarvený v široké škále odstínů hnědi. Na samém okraji je v mládí patrná bílá linka, jež se u ostatních "pravých" hřibů nevyskytuje. Třeň je 3 - 23 cm dlouhý, dole značně tlustý až hlízovitý, s jemnou síťkou, která je výraznější pod kloboukem. Póry jsou zprvu bílé, později se zbarvují do světle žluta. Dužnina je čistě bílá a stářím houby se nemění.

Roste v lesích, někdy i mimo les, hlavně pod smrky, ale i pod borovicemi, duby, buky, břízami, jednotlivě i ve skupinách, od pahorkatiny po hory, hojněji ve vyšších polohách. Hlavní růstové vlny tam přicházejí zpravidla v srpnu a v září a za příznivých podmínek je jeho výskyt až masový, zejména v malých smrčinách.
Hřib smrkový je kulinářsky velmi cenný a všestranně využitelný. Rozkrájený na jemné plátky je zřejmě nejdůležitější obchodní houbou na světě. Sušení je nejlepší způsob jeho uchovávání v domácnostech. Mladé plodnice můžeme dávat do čistého panenského olivového oleje.

Václavka obecná

Klobouk má v průměru 2 - 15 cm a je proměnlivý ve svém vzhledu i zbarvení. V mládí je vyklenutý, později se zplošťuje a ve stáří může být až prohnutý. Barva je medově žlutá až tmavě hnědá. Třeň měří 5 – 15 cm. U některých plodnic je téměř hlízovitý, u jiných zas velice štíhlý. Prsten je vždy zřetelný. Lupeny jsou v mládí bílé, časem hnědnou. Dužnina je bílá, vůně silná, nasládlá. Výtrusný prach je bělavý. Obyčejně rostou ve velkých trsech buď na odumřelých kmenech stromů či pařezech, objevují se však i na živých stromech.

Václavka obecná je dosti rozšířená houba v listnatých i jehličnatých lesích, kde infikuje živé i neživé stromy. Roste nejhojněji začátkem podzimu (září – říjen) a mnohdy je můžeme objevit hned několikrát během jedné sezóny na stejném místě. Z hlediska uchovávání není vhodné václavky sušit. K jídlu používáme jenom klobouky, neboť třeně jsou moc tuhé. Před přípravou pokrmů václavky alespoň 3 minuty povařte, neboť obsahují mírný jed, který by vám mohl způsobit zažívací potíže. Nejlepší je václavkový guláš nebo kloboučky jen tak osmažené na cibuli, česneku a bazalce s přidáním trochy smetany a s chlebem.

Bedla vysoká

Klobouk je 10 - 30 cm široký, v mládí kulovitý, ke stáru sklenutý až plochý, vždy s tupým vnitřním hrbolem, bledě kožový, pokrytý pravidelně vláknitými hnědými šupinami. Třeň dosahuje délky 15 - 30 cm, je bělohnědě žíhaný, s velkým kožovitým prstenem. Lupeny mají bílou barvu. Dužnina je tenká, bílá a má trochu nasládlou, nepříliš výraznou vůni. Výtrusný prach je bílý.

Kde a kdy roste

Objevuje se znovu na témže místě každoročně a během roku může mít několik růstových vln. Obyčejně není  napadána larvami hmyzu. Roste na humózních půdách od nížin po hory, v lesích i mimo les, s oblibou na vyhřátých travnatých místech.

Bedla vysoká se výborně hodí na sušení. Třeň vyhoďte, neboť je tuhý a zbytek houby nakrájejte a usušte. Je výborná do polévek nebo pod maso. Tradičně se také používá ke smažení..